michala vacek.

S tužkou v ruce jsem se snad narodila. Výtvarničinu jsem vystudovala a pak se jí i začala živit. Od designu hraček, obalového designu, grafického designu až po zcela komerční reklamu, která člověku hodně dá, ale ještě více sebere... a tak to běželo více jak 11 let. Psal se rok 2011... Pak přišel úraz. Jen tak - zčistajasna, nečekaně, neohlášeně. Do šíleného pracovního kolotoče, z kterého jsem si myslela, že nejde vystoupit. Během pár vteřin jsem měla najednou několik měsíců prostor přemýšlet a udělat to, na co před tím nebyl zdánlivě čas. Zastavit se a položit si pár jednoduchých otázek. A najednou jsem věděla, co chci. Baví mě výrazy, emoce, čistota, jednoduchost. Mám ráda fotografii, černobílá mě oslovuje ze všeho nejvíc. Miluju hru světla a stínů, smyslnosti, emocí, která na mě z černobílé fotografie sálá. Chci vzít zpátky do ruky tužku a štětec. Chci začít dělat to, co mě už dlouho láká. Začít tvořit a to, co umím, předávat dál. Sjela jsem z divoké dálnice života na docela zarostlou pěšinu. Je nepohodlná, škrábe, občas píchá, ale já si jdu svou vlastní cestou . . .


Jsem především člověk, který rád žije a nechává žít.

Mám ráda kopce, hory, skály. Čisté, jednoduché, ale extrémní věci. Nemám ráda slova "to nejde."
Ráda se učím, objevuji nové cesty, porušuji hranice, limity . . .

Věřím, že jiný, otevřenější pohled na svět má smysl, že originální a zároveň koncepční, promyšlené řešení je efektivní, smysluplné a pro obě strany přínosné. Nevěřím v hezké obrázky. Věřím v obsah. Věřím v sílu jednoduchosti.